ROZHOVOR S EVOU KACANU
Vizitka:
Světová rekordmanka, paralympijská vítězka, mistryně světa, mistryně Evropy a mnohonásobná přebornice ČR
Osobní rekordy: Koule - 6,73 m - světový rekord, oštěp - 10,87 m, disk - 9,88 m
Eva Kacanu je od roku 1996 na vozíku pro paraplegii obou dolních končetin. Rekreačně začala atletiku provozovat v roce 1999. O dva roky později se na základě svých výkonů dostala do reprezentace České republiky. Její hlavní disciplínou je vrh koulí a hod oštěpem. Trenérkou je Mgr. Iva Machová. Na paralympiádě 2004 v řeckých Aténách získala stříbrnou medaili a na paralympiádě 2008 v Pekingu zvítězila ve světovém rekordu. Eva je držitelkou českého rekordu ve své kategorii F54 v hodu oštěpem (10,81 m) a světového rekordu ve vrhu koulí (6,73 m).
Zdroj: https://atletika.olomouc.cz/handicap/kacanu.htm
Jaký máte vlastně handicap?
Já jsem paraplegik, jsem na vozíčku. Mám poškozenou míchu.
A jak se Vám úraz přihodil?
Bylo to před šestnácti lety a měla jsem úraz na lyžích.
Bylo pro Vás moc těžké se s tímto handicapem srovnat? Kdo Vám nejvíce ve složitém období pomáhal?
Než se s tím vším vypořádala, trvalo to přibližně dva roky. Hodně mi pomáhali kamarádi.
Pokolikáté se účastníte závodů v Olomouci? Jakých závodů jste se již zúčastnila?
V Olomouci závodím už 12 let. Soutěžím rovněž na mistrovství světa, Evropy a vrcholem každého sportovce jsou samozřejmě paralympijské hry.
Cestujete ráda? Kde jste všude byla?
Ano, strašně ráda cestuji. Procestovala jsem Evropu, Nový Zéland, Tchaj Wan, Čínu, Ameriku. Líbilo se mi na paralympiádě v Aténách.
Je pro Vás obtížnější doprava autem, nebo veřejnou dopravu?
Autem to není tak obtížné, spíše ta veřejná doprava, protože ne každá je plně dostupná. Je to náročné. Já auto nevlastním, takže často jezdím veřejnou dopravou a někdy musím opravdu volit jenom spoje, které mají garantované nízkopodlažní autobusy nebo tramvaje. Takže to není lehké.
Máte nějaké svoje moto do života?
Mé oblíbené je z knížky Malého prince: „Správně vidí mé srdce, co je důležité, bývá očima neviditelné.“ To je takové moje moto, protože někdy některé věci vidíme přes takzvané „růžové brýle“ a ne reálně.
Anežka Bilíková